Chrám Panny Marie Sněžné v Praze

Kostel Panny Marie Sněžné založil v roce 1347 Karel IV.  jako budoucí korunovační chrám.

Podle původních plánů měl být 100 metrů dlouhý a klenba jeho hlavní lodi měla dosahovat impozantní výšky 40 metrů. Dokončen byl ale pouze presbytář (kněžiště), tedy malý zlomek plánované stavby. Ten byl vysvěcený a tedy uvedený v provoz v roce 1379.

 

Hypotetická rekonstrukce toho, jak mohl kostel vypadat, byl li by dostaven. (Autor: Vojtěch Dvořák)

 

Konstrukce hlavní lodi byla zahájena počátkem 15. století, ale přerušily ji husitské války. V té době zde zároveň působil kazatel Jan Želivský. Staveniště bylo nalezeno pod dnešním Jungmannovým pomníkem, takže je třeba si představit, že pokud by byl kostel dokončen, náměstí by se dnes celé nacházelo uvnitř chrámu.

Původní výška gotické křížové klenby dokončeného presbytáře dosahovala 34 metrů. Za velké bouře roku 1542 se ale téméř celá zřítila. Brzy poté byl chrám opuštěn. Léta páně 1603 předal Rudolf II. objekt františkánům. Ti hned následujícího roku začali s opravami a dali prostor zaklenout o něco níže posazenou renezanční síťovou klenbou. Zároveň s tím byla také zmenšena okna. Zbytky těch původních můžeme snadno vidět z Františkánské zahrady. S dnešní výškou 31,5 metrů i tak zaujímá kostel místo mezi nejvyššími chrámovými stavbami v Praze.

 

Pohled na kostel z Františkánské zahrady. Odtud jsou jasně vidět snížená okna.

Chrám panny Marie Sněžné v současnosti představuje úspěšnou syntézu gotiky, renezance a baroka. Barokní sochy a oltáře vertikální síly gotického interiéru neruší, naopak jej šikovně využívají a nutí návštěvnky dívat se vzhůru. Černozlatý barokní oltář je jeden z nejvyšších v Čechách a sám svou pyramidovou strukturou vybízí k pohledu až na vrchol, na kterém nalezneme monumentální scénu ukrižování Krista.

Pohled do interiéru se zmiňovaným oltářem.

 

"Když do prostoru kostela vejdete a trochu se uvolníte, budete cítit, jakoby Vás nějaká síla brala za límec a zvedala vzhůru. Je to krásný příklad účinku, jaký architektura na lidské smysly může mít."

 

 

Artemidin chrám na Korfu a západní průčelí

 Artemidin chrám na Korfu a západní průčelí

 

Artemidin chrám na ostrově Korfu datujeme do roku kolem 580 př. n. l.. Považujeme ho za první archaický chrám postavený celý z kamene (kromě dřevěného krovu) a zároveň za největší ve své době. Předtím stavěli staří Řekové spíše menší svatyně ze dřeva a hlíny. Stavitelé Artemidina chrámu kromě použití nového materiálu citlivě sladili jednotlivé prvky a položili tak základ pro vznik dórského slohu.

 

 

 

Dnes se nám ze samotného chrámu bohužel dochovaly jen základy. Co ale můžeme obdivovat v poměrně dobrém stavu je slavná socha medúzy ze západního průčelí. Naživo jí uvidíte v archeologickém muzeu na Korfu, což vřele doporučuji. Celé průčelí je vystavené v odděleném prostoru a jistě zaujme každého návštěvníka.

 

 

 

Medúza, nejdominantnější a nejdetailnější ze všech postav na sousoší, byla vytesána do odvážných tvarů s jasnými náznaky oblečení a obličejových atributů, včetně děsivého šklebu. Stylisticky se příliš neliší od jiných ztvárnění medúz z archaického období, výjimečná je ale obrovitostí (je skoro tři metry vysoká). V muzeu jakoby si vynucovala pozornost svou hrozivou přítomností.

Dva hadi jí trčí z hlavy, zatímco další se Medúze obtáčejí kolem pasu. Za jejím pravým ramenem nalezneme náznaky křídla, což opět odpovídá jiným zobrazením z té doby. Její nohy a ruce jsou pokrčené a formují jakousi svastiku. To naznačuje, že běží.

Další postavy se s zvětšující se vzdáleností od středu postupně zmenšují. Tu hned napravo od Medúzy identifikujeme jako Chrýsáóra, nalevo pak najdeme zbytky okřídleného koně Pegasa. Oba byli jejími dětmi a ačkoliv se narodili až po její smrti (vyskočili z díry po useknuté hlavě), jsou zde vyobrazení spolu s ní. Značnou část průčelí také vyplňují dve symetrické lvice, které spolu s Medúzou měly za úkol zastrašit jakékoliv zlo, které by chtělo chrám pošpinit. O zbylých postavách v rozích se domníváme, že zobrazují olympské bohy bojující s Titány. Jednu z nich považujeme za Dia, který drží blesk a je připravený zasáhnout svého nepřítele.

 

 

Celé sousoší bylo zcela jistě polychromované, na některých místech zlacené a vykládané polodrahokamy. Nic z toho se nám ale stejně jako u většiny dalších antických soch nedochovalo.

O Artemiďině chrámu dnes píšu, protože jsem kdysi po návštěvě Korfu vytvořil jeho hypotetickou rekonstrukci. Ilustraci přikládám.

 

 

 

 

 

 

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Temple_of_Artemis,_Corfu

https://www.thecollector.com/temple-artemis-corfu-medusa-head/

https://www.flickr.com/photos/orientalizing/50220087378