Otakar Lebeda - Horské oko v Krkonoších

 Otakar Lebeda - Horské oko v Krkonoších

 

Horské oko v Krkonoších, 1896, NGP, olej na plátně, 78 × 98 cm

Obrazy  ledovcových jezer v Krkonoších namaloval Otakar Lebeda (1877 - 1901) během posledního prázdninového pobytu v září 1896. Bylo mu tehdy pouhých 19 let. Obě plátna jsou příliš detailní, než aby byly dokončeny během jednoho sezení. Musel se tak buď na místa vracet nebo je po paměti domalovat někde jinde. 

 

...teď jsem právě od Malého jezera přišel z malování; vítr jen to fičí, dělám zrovna na plátno, ale div, že se mi to nepotrhá, jednou jsem ho již protrhl o kámen a bouřka chvílemi byla taková, blesky lítaly vedle mě přes vršek, že jsem zmokl na kůži... - Do dneška mám 3 studie, denně jednu a načatou velikou plachtu, s níž mám veliký kříž; nu nějak to jít musí!

 

Malé a Velké jezero najdeme dnes na území Polska. Lebeda je ztvárnil  několikrát a vždy zvolil neobvyklý pohled shora do hlubiny. Realistický záznam strmých kamenitých svahů spadajících k vodní ploše Malého jezera byl namalován nedaleko cesty, po které se dá jít i dnes. Výhled na Velké jezero pak už dnes na vlastní oči neuvidíte, leda byste porušili pravidla Národního parku a sešli ze stezky. To samozřejmě nedoporučuji.

 

Na mapě jsem vyznačil, kde to asi zhruba mohlo být. 

 

 

 

V červnu 1897 Lebeda absolvoval v krajinářském ateliéru Julia Mařáka na pražské Akademii, kde patřil k největším talentů. O čtyři roky později svůj život i nadějnou kariéru ukončil předčasně výstřelem z revolveru. Příčinou byla deprese a fyzické vyčerpání.

V rovině úvah se dá tvrdit, že pokud by to neudělal a pokračoval v malování v podobném duchu, tak by dnes mohl být považován za největšího z Mařákových žáků.

 

 

 

Velké jezero v Krkonoších, 1896, NGP, olej na plátně, 78 × 98 cm

 

 

P.S.:

Obrazy horských jezer patří od Lebedy k mým nejoblíbenějším. Před několika lety jsem se tedy při jedné návštěvě Krkonoš rozhodnul udělat svou vlastní verzi. Obraz je přiznanou poctou. 

 

 

Tomáš Honz, Maly Staw (Pocta Lebedovi),Olej na plátně, 65x75cm, 2019

 

Diego Velázquez - Las Hilanderas

 

Las Hilanderas, Olej na plátně, 220 cm x 289 cm, 1644-1648, Museo del Prado

Dnes velmi poškozené plátno, na němž #Velázquez pracoval minimálně 4 roky, zobrazuje mýtus o zápase mezi bohyní Athénou a smrtelnou ženou Arachné. Příběh byl v té době nejlépe znám z Ovidiových Metamorfoz, jejichž kopii měl Velasquez ve své knihovně. Podle Ovidia žila Arachne v zemi Lýdie a byla jednou z nejlepších tkalkyň, jaké kdy po světě chodily. Dovednost jí ale začala stoupat do hlavy a nezřídka tvrdila, že se její schopnosti vyrovnají těm bohyně Athény. Athéna jako patronka umění a řemesel byla sama zdatná tkadlena a když se k ní Arachnino troufalství doneslo, cítila se dotčena. Brzy poté odcestovala do Lydie, aby se s vychloubačnou dívkou střetla. Bohyně si tam nasadila masku staré ženy a v ní nejprve varovala Arachné, aby nesrovnávala svůj um s talentem nesmrtelné. Arachné nad tím mávla rukou a tak Athéna neměla jinou možnost než přijmout výzvu a s dívkou se v tkaní poměřit. Arachnina dovednost ale byla velká. V mnohém se její tapisérie nejen vyrovnala práci bohyně, ale dokonce jí predčila. Athénu přemohl hněv a nakonec Arachné proměnila v pavouka. A díky tomu dnes pavouci předou sítě a mají své řecké jméno.

 

Velázquez zasadil souboj do skutečného místa - tkalcovské dílny v královském paláci v Madridu. Athéna je tam zpodobněna jako stařena nalevo, Arachné pak jako mladá dívka vpravo - k nám otočená zády. Jejich konfrontaci ale můžeme vidět i v pozadí, kde jako na divadelním pódiu postává skupina dívek. Athéna se tam pyšně tyčí s nasazenou helmou a zdviženou pravicí, Arachné pak identifikujeme jako dívku s červeným šátkem naproti ní. Za tímto výjevem najdeme ještě pozadí - visí tam tapisérie s volně namalovaným motivem z Tizianova obrazu - Únos Evropy. V té době by ho každý na dvoře poznal, protože se nacházel v královské sbírce.

 

V 19. století byl Las Hilanderas nejkopírovanějším obrazem od Velázqueze v Pradu. Zastavili se u něj taková jména jako Renoir, Sargent nebo Sorolla. Poslední dva dělali své kopie dokonce ve stejný den. Malíři většinou nekopírovali celý obraz, ale jednu jeho specifickou část: dívku Arachné v popředí s nataženou rukou.

Renoir pak komentoval zoufalý technický stav obrazu: "Ta brilantnost se zdá být značně otupělá."

 

 

 

Velázquez byl evropskému malířství neznámý až od roku 1823, kdy se v Pařížském Louvre otevřely galerie se Španělským uměním. Několik obrazů od Velázqueze tam způsobilo malou revoluci a silně ovlivnilo další generace malířů. Více o tom někdy příště.

 

 

Tiziano Vecellio - Únos Evropy, Isabella Stewart Gardner Museum, Boston

 

 

Zdroje:

Museo Del Prado

The Andrapped Artist Podcast

Velázquez, Wildenstein Institute, José López-Rey, Taschen

DiegoVelazquez.org