Kostel Panny Marie Sněžné založil v roce 1347 Karel IV. jako budoucí korunovační chrám.
Podle původních plánů měl být 100 metrů dlouhý a klenba jeho hlavní lodi měla dosahovat impozantní výšky 40 metrů. Dokončen byl ale pouze presbytář (kněžiště), tedy malý zlomek plánované stavby. Ten byl vysvěcený a tedy uvedený v provoz v roce 1379.
Konstrukce hlavní lodi byla zahájena počátkem 15. století, ale přerušily ji husitské války. V té době zde zároveň působil kazatel Jan Želivský. Staveniště bylo nalezeno pod dnešním Jungmannovým pomníkem, takže je třeba si představit, že pokud by byl kostel dokončen, náměstí by se dnes celé nacházelo uvnitř chrámu.
Původní výška gotické křížové klenby dokončeného presbytáře dosahovala 34 metrů. Za velké bouře roku 1542 se ale téméř celá zřítila. Brzy poté byl chrám opuštěn. Léta páně 1603 předal Rudolf II. objekt františkánům. Ti hned následujícího roku začali s opravami a dali prostor zaklenout o něco níže posazenou renezanční síťovou klenbou. Zároveň s tím byla také zmenšena okna. Zbytky těch původních můžeme snadno vidět z Františkánské zahrady. S dnešní výškou 31,5 metrů i tak zaujímá kostel místo mezi nejvyššími chrámovými stavbami v Praze.
Chrám panny Marie Sněžné v současnosti představuje úspěšnou syntézu gotiky, renezance a baroka. Barokní sochy a oltáře vertikální síly gotického interiéru neruší, naopak jej šikovně využívají a nutí návštěvnky dívat se vzhůru. Černozlatý barokní oltář je jeden z nejvyšších v Čechách a sám svou pyramidovou strukturou vybízí k pohledu až na vrchol, na kterém nalezneme monumentální scénu ukrižování Krista.
"Když do prostoru kostela vejdete a trochu se uvolníte, budete cítit, jakoby Vás nějaká síla brala za límec a zvedala vzhůru. Je to krásný příklad účinku, jaký architektura na lidské smysly může mít."
Zdroje:
Žádné komentáře:
Okomentovat